Jiří Máška se narodil 2.11.1955 v malé jihočeské vesničce Ražice.
Již od útlého dětství byl umělcem, narodil se s talentem, který zpozoroval jeho dědeček Václav Brož a zprostředkoval mu setkaní se svým přítelem, malířem Václavem Říhánkem, který Jiřímu dal základy kompozice, barev, uměleckého cítění i vnímání umění jako celku. Paní Mášková, Jiřího maminka, podporovala jeho tvorbu a kupovala mu jako dítěti ty nejlepší barvy, štětce i další malířské potřeby.
Malíř Václav Říhánek se mu věnoval do 10 let, kdy Jiří začal navštěvovat hodiny malování u akademického malíře Jiřího Rejžka ve Strakonicích, který jej vedl až do 16 let. Ten stál pevně jako sponzor, při jeho zkouškách na čtyřletou grafickou školu v Praze, kde studoval u profesora Janocha. Po dokončení školy se Jiří vrátil do Jižních Čech, kde pracoval jako vedoucí propagace Parku kultury a oddechu v Českých Budějovicích.
S několika přáteli, malíři a sochaři vytvořil uměleckou skupinu, která vystavovala, pro komunisty, nepřijatelné umění a jejich výstavu v roce 1983 ukončili soudruzi s policejní dohrou. Uzavřeli tím možnost pro členy skupiny na dlouho vystavovat a možnost jejich uměleckého vývoje. Jiří Máška, protože k životu potřeboval svobodně malovat a hovořit, opustil republiku a emigroval do Spojených Států, kde pokračoval ve studiu malířství u profesora Hansona na Evrett College ve Washingtonu.
Ke konci studia Jiří Máška vystavuje své obrazy v Jackson Street Gallery v Seattle. Reakce veřejnosti i odborníků, uměleckých kritiků byla jednoznačná. Dostal okamžitě nabídku na výstavu v Los Angeles, New Yorku a Vancoveru.
Po New Yorské výstavě v Galerii Ariel otiskli okamžitě celou stranu o Jiřím Máškovi v prestižním New Yorském magazínu Manhattan Arts. Vydavatel uměleckého magazínu Renée Philips pověřila známou uměleckou kritičku Elizabeth A. Witford o recenzi Máškovi práce a napsala: Obrazy Jiřího Mášky jsou divokou výpovědí o tvořivém spiritu, umí malovat s obraty, které připomínají jednak dřevořezbu ale i neuvěřitelně jemné, jemnější japonských pergamenů. Jiří Máška našel novou řeč / cestu / universální a konkrétní zároveň. Je to řeč z duše do duše a zahrnuje zvuky a myšlenky, jež zachycují další myšlenky a navzájem se přitahují a prolínají. Fantastický rytmus obrazů Jiřího Mášky kompozičně i uměleckou kvalitou připomíná práci slavného abstraktního expresionisty Archive Gorkého. Všem umění milujícím lidem vychází na obzoru nová hvězda.“.